Občas musí k lékaři každý. Třeba jen na preventivní prohlídku k zubaři.

Motivací napsání tohoto článku bylo zjištění, že stále mezi veřejností a firmami panuje mýtus, že zaměstnavatel Vám může uznat pouze 4 hodiny pro návštěvu lékaře.

Je to naprostý nesmysl a nenechte se krátit na svých právech. Zákoník práce totiž mluví zcela jiným jazykem.

Zjednodušeně, máte právo na tolik hodin, kolik potřebujete. Co to ale znamená?

Máte právo na dobu strávenou návštěvou lékaře, a to včetně cesty, čekání v čekárně apod. v nebližším zdravotnickém zařízení, které Vám poskytne odpovídající zdravotnickou péči.

Tak jako obvykle jsou zákony psány nejasně a dá se v nich bohužel kličkovat.

Nikde se nepíše, kdo má právo rozhodovat neb posuzovat, jak dlouho to trvalo. Jak dlouho může trvat cesta, když někdo řídí jako závodník a jiný jako šnek. Rovněž je absolutně nepřípustné, aby zaměstnavatel zjišťoval u lékaře Váš zdravotní stav nebo zda jste u lékaře byli (má podepsanou neschopenku). Na to prostě nemá právo.

Nejbližší zdravotnické zařízení nemusí být nejbližší. Pokud ve Vašem městě nemáte možnost najít zubaře, což je dnes naprosto běžná záležitost, je pro Vás nejbližší zdravotnické zařízení klidně ve městě 50 kilometrů daleko.

A co když je Váš zaměstnavatel podvodník a zakáže návštěvu lékaře nebo Vás nechá hodiny nadělávat?

To je naprosto špatně a je to hrubé porušení zákoníku práce. Prostě je zaměstnavatel šmejd a je potřeba mu to osolit.

Pokud máte odbory dejte to odborů, ať kontaktují úřad práce a pošlou kontrolu na zaměstnavatele. Tak si zajistíte anonymitu, aby vás nemohl vyhodit. Nebude vědět koho.

Pokud odbory nemáte, můžete se soudit, ale to je k ničemu (prozradíte se, riskujete vyhazov a soudy jsou v takovém případě na prd, protože se nic neprokáže).

Ale pamatujte na to, že odbory nemusí vyvořit je zaměstnanec. Když najdete osobu, u které se zaměstnavatel nedopátrá spojistosti s nějakým zaměstnancem, ideálně úplně cizí osoba, můžete mít odbory a ty mají určité nástroje a ještě Vám můžou u zaměstnavatele vyhádat lepší podmínky.
Odbory sice budou něco málo stát z výplat (cca 150-200,-/měsíc), ale není to nic, co Vás zlikviduje a co zbyte Vám odbory můžou vrátit třeba v poukázkách na konci roku. Za to musí mít od zaměstnavatele místnost, přístup k účetnictví a dokonce mohou navrhnout a benefity a soudit se o ně. Odbory sice nemají moc možností, ale pokud je vede člověk, který se nedá zastrašit, může se blízkat na lepší časy.

Další možností je kontaktovat úřad práce a domluvit se s nimi (nic to nestojí), že ve sfalšovaných papírench nic nenajdou, ale že musí do místnosti, kde bude jen kontrola a konkrétní zaměstnanec pozvat velký počet zaměstnanců po jednom a zeptat se jich osobně, jen musejí zajistit jejich anonymitu, jinak je kontrola na nic a všichni budou mít strach o práci.

Na internetu najdete spoustu vyjádření. Já přikládám třeba toto.

Vyjádření Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče

Zdroj: Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, Koněvova 54/1107, 130 00 Praha 3

Nemůže-li zaměstnanec konat práci pro tzv. jiné důležité osobní překážky v práci týkající se jeho osoby, ukládá ust. § 199 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zaměstnavateli povinnost poskytnout zaměstnanci pracovní volno nejméně ve stanoveném rozsahu a ve stanovených případech i náhradu mzdy nebo platu; rozsah pracovního volna a náhrady platu nebo mzdy pro jiné důležité osobní překážky v práci stanoví nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci (dále jen „nařízení vlády“).

Specifikované nařízení vlády ve své příloze mimo jiné určuje rozsah pracovního volna poskytovaného zaměstnanci z důvodu existence důležité osobní překážky spočívající v potřebě vyšetření nebo ošetření u lékaře (máme na mysli nikoli prohlídek u poskytovatele pracovnělékařské péče), a to v následujícím rozsahu:

a) Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout (dále jen "nejbližší zdravotnické zařízení"), pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.

b) Bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení, poskytne se pracovní volno na nezbytně nutnou dobu; náhrada mzdy nebo platu však přísluší nejvýše za dobu podle písmene a).

Pokud zaměstnanec v pracovní době absolvuje u lékaře vyšetření nebo ošetření, je zaměstnavatel povinen omluvit jeho nepřítomnost v práci, poskytnout mu pracovní volno na tzv. nezbytně nutnou dobu. Z účelu právního předpisu dovodíme, že nezbytně nutnou dobou je nejen samotný lékařský výkon (vyšetření nebo ošetření), ale i cesta do zdravotnického zařízení a zpět a doba čekání na příjem u lékaře, případně jiné přímo související úkony.

Právní předpisy dobu pracovního volna neomezují maximálním rozsahem, trvání nezbytně nutné doby k vyšetření nebo ošetření nelze ani předem určit, jelikož bude v každém konkrétním případě jiná. S ohledem na charakter konkrétního zdravotního úkonu nelze ani předem vyloučit, že překážka na straně zaměstnance bude trvat po celou pracovní dobu.

Setkáváme se s praxí zaměstnavatelů, kteří omezují čerpání pracovního volna z důvodu této překážky a vydávají různé pokyny, že zaměstnanec může být u lékaře například nejvýše 4 hodiny. Příkaz zaměstnavatele, který by předem stanovil maximální dobu trvání „nezbytně nutné doby“ pracovního volna, nemá oporu v právních předpisech. Pokud je nezbytně nutná doba k vyšetření/ošetření delší než zaměstnavatelem stanovený časový rozsah, docházelo by k nepřípustnému krácení zaměstnance na jeho právech.

Pracovního volno bude tzv. placené, tedy včetně náhrady mzdy (platu), pokud:

a) vyšetření nebo ošetření je absolvováno u tzv. nejbližšího zdravotnického zařízení (viz výše), pak po v rozsahu celé nezbytně nutné doby,

b) vyšetření nebo ošetření není absolvováno u nejbližšího zdravotnického zařízení, pak jen po nezbytně nutnou dobu, kterou by zabralo vyšetření/ošetření a další související doby dopravy a čekání u nejbližšího zdravotnického zařízení.

Zaměstnavatel není oprávněn ovlivňovat výběr poskytovatele zdravotnických služeb, pokud se nejedná o poskytování pracovnělékařských služeb, nemůže tudíž bránit zaměstnanci v absolvování výkonu o lékaře, který není „nejbližším“. Zaměstnanec má právo i v tomto případě na poskytnutí pracovního volna na takto nezbytně nutnou dobu; důsledkem je pouze to, že náhrada mzdy (platu) náleží zaměstnanci jen za případně omezenou dobu, pokud by nezbytně nutná doba u nejbližšího zdravotnického zařízení byla kratší.

Má-li zaměstnanec na specializovaný úkon zvoleného lékaře, je nutno zkoumat:

1. je v okolí pracoviště (bydliště) jiné „nejbližší“ zdravotnické zařízení, tj. takové, které je smluvním zařízením, je nejblíže a současně je schopno požadovanou zdravotní službu v odpovídající odbornosti a v odpovídajícím čase poskytnout,

2. pokud NE - zaměstnanci náleží po celou nezbytnou dobu pracovní volno s náhradou mzdy,

3. pokud ANO – zaměstnanci náleží pracovní volno; pracovní volno s náhradou mzdy náleží jen po dobu, kterou by zabralo vyšetření/ošetření v nejbližším zdravotnickém zařízení, ve zbytku náleží pracovní volno neplacené.

Je-li překážka v práci (tedy návštěva poskytovatele zdravotních služeb) zaměstnanci předem známa, je povinen ji také předem oznámit zaměstnavateli. Zákoník práce dále stanoví povinnost zaměstnance prokázat existenci překážky v práci, aniž by určil způsob tohoto „prokázání“; v tomto směru záleží na pravidlech uplatňovaných u daného zaměstnavatele, zda a jakým způsobem požaduje prokázání návštěvy a doby jejího konání. Tam, kde to zaměstnavatel vyžaduje (například formou potvrzení propustky), by měl ošetřující lékař zaměstnanci potvrdit dobu strávenou na vyšetření či ošetření. Pravidla pro prokázání překážky v práci na straně zaměstnance by měla být upravena jednotně pro všechny zaměstnance, aby nevznikaly neodůvodněné rozdíly. Úprava těchto pravidel bývá obvyklou součástí pracovního řádu, kdy stanoví zaměstnanci způsob prokázání a splnění této povinnosti zaměstnance.

V neposlední řadě musím dodat, že zákon u těchto překážek v práci předpokládá, že není možné vyšetření/ošetření provést mimo pracovní dobu. Požadavek zaměstnavatele, aby zaměstnanci spíše absolvovali návštěvy lékaře ve svém pracovní volnu, je sám o sobě legitimní; nesmí se jednat o šikanózní výkon práva tam, kde naplnění tohoto požadavku není možné po zaměstnanci spravedlivě požadovat, například s ohledem na jeho pracovní dobu, vzdálenost zdravotnického zařízení, ordinační hodiny lékaře.

V případě, že by zaměstnavatel odmítal umožnit zaměstnanci návštěvu lékaře, přestože vyšetření/ošetření mimo pracovní dobu nelze vykonat, jedná v rozporu s právními předpisy.

Zaměstnavatelé zaměstnance pracující ve směnách v některých případech nutí k tomu, aby se objednávali k lékaři v době volna; jakkoli tento požadavek koresponduje s řečeným, nemusí být vždy odůvodněný a splnitelný; samotný fakt, že zaměstnanec pracuje ve směnách, neznamená, že může automaticky navštěvovat lékaře jen mimo pracovní dobu. Zejména v obvyklé praxi živelného měnění rozvrhu pracovní doby do směn nelze po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby změnil objednaný termín u lékaře jen z toho důvodu, že zaměstnavatel jednostranně změnil předem oznámený rozvrh pracovní doby do směn.

Doplňuji, že důvod návštěvy lékaře je osobním (citlivým) údajem zaměstnance o zdravotním stavu, který není oprávněn zaměstnavatel od zaměstnance vyžadovat; stejně tak je nepřípustné, aby zaměstnavatel přezkoumával, co bylo obsahem vyšetření či ošetření u lékaře, nebo dokonce kontaktoval přímo lékaře a „vyptával“ se na zaměstnance, zda skutečně u lékaře byl a jaký je jeho zdravotní stav. Ošetření/vyšetření u lékaře nemusí být konáno v době dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance a zaměstnavatel nedisponuje v tomto směru žádným speciálním kontrolním oprávněním.