Spousta lidí si díky seriálům představuje zdravotníky v nemocnicích jako sestřičku na vysokém podpatku, co si zajde pro kávu, nebo doktory, co se schovávají na lékařském pokoji. Pravda ovšem vypadá zcela jinak.

Nejen v době pandemie, kdy je situace o to vážnější, jde o citlivé a často diskutované téma.

Pro lékaře, sestry, sanitáře a další pomocný personál, ať už jsou to muži nebo ženy, je to denní rutina. Je nutné si uvědomit, že zdravotníci už dnes bohužel pouze neléčí, ale musí se vyznat v zákonech, směrnicích, pokynech, které mnohdy jdou proti zdravému rozumu a komplikují práci. Dále pak neustále s zvyšující papírování, které zdravotníkům zabere i část dne např. na JIPkách. A nakonec i platy, zvláště u nižších pozic jsou tak nízké, že by se většina z nás rozmýšlela, zda to stojí za to. Personál to bere jako poslání.

Zaměříme-li se na zdravotnické pracovníky v nemocnicích, zjistíme, že jejich práce je nejen fyzicky, psychicky a časově náročná, ale také obnáší nespočet objetí.

Fyzická zátěž představuje

Zvedání těžkých břemen - pozor! I člověk je považován za břemeno, takže mnohdy i drobná 50kg zdravotní sestra musí manipulovat s břemenem okolo 100kg. Dále také na spoustě pracovištích (vyzkoušeno) nachodí až 10km za svoji směnu, kdy je občas opravdu problém dojít si na toaletu nebo se jen napít. Kdo by taky myslel na svůj komfort, když jde někomu o život?

Psychická zátěž přichází z mnoha stran

Od vedoucích pracovníků kvůli dodržování směrnic a norem, po nervózní spolupracovníky a lékaře. Bohužel vzhledem k době je lidstvo náročnější a agresivnější, takže se čím dál víc zdravotníci potýkají s agresi příbuzných a samotných pacientů. To si pak lékař či sestra pro sebe řekne: "Proč mám pomáhat někomu, kdo po mě řve?" Ale největší stres vyžadující nejúčinnější psychohygienu, je vidět smrt. Umírající lidí, nad kterými "něco nad námi" mávne proutkem a již nelze pomoci. Když pacient drží sestru nebo lékaře za ruku a prosí o konec. A i u téhle strašné chvíle se vedlejší spolu pacient dožaduje pozornosti a žádá si například zapnout televizi.

Časová a sociální vytíženost

Zasahuje jim do života tak hluboce, že velké procento zaměstnanců zdravotnických pracovišť buď nemá rodinu vůbec nebo žijí v problémových a neúplných rodinách. Takový člověk přijde ze zaměstnání vyčerpaný fyzicky, psychicky a nemá "náladu" s kýmkoli mluvit. Nicméně se musí postarat o rodinu a než se dostane ke svým potřebám, z vyčerpanosti jde spát.

Ano, je to otázka volby zaměstnání, ale přiznejme si: může účetní, který tvrdí, že ze sebe zdravotníci dělají chudáky, utírat výkaly nebo pohlédnout smrti do očí?

Nezasluhují si zdravotníci úctu a respekt místo "samozřejmostí", se kterou se od laiků setkávají či dál víc?

Autorka: Monika Šulíková