Šikana je problém od nepaměti. Škola, vojna (hlavně, když byla povinná vojenská služba), pracovní poměr ...  Je to všechno kolem nás. Přijde mi, že se touto tématu stále nevěnuje pozornost, kterou si toto vážné téma zaslouží.

Všichni to vidí, ale ochana obětí pokulhává.

Šikana (z francouzského chicane) označuje fyzické i psychické omezování či týrání (často, potažmo nejčastěji aktuálně slabšího) jedince v kolektivu, respektive ve společnosti. Dochází k ní bohužel ve všech skupinách věkových i sociálních, a dokonce napříč mezi nimi (tj. šikana mezi různě starými lidmi z různých společenských vrstev). Setkat se s ní můžeme v jakémkoliv typu škol a školských zařízeních, v armádě, ve sportovním klubu, ve vězení (šikana spoluvězně anebo snaha šikanovat personál ve vězení), ale i v rodině (zaměřena většinou na neoblíbené, respektive méně oblíbené dítě, ale i dospělého (domácí násili, a to na mužích i ženách), v zaměstnání (podle toho, zda je původcem kolega či nadřízený, se jedná o mobbing, nebo bossing) či nejobecněji ve společnosti (např. šikana hosta v restauraci, ve společenství vlastníků jednotek atp.).

Varianty šikany jsou velmi různé, stejně jako metody, kterými je prováděna. Zpravidla má agresor nad obětí fyzickou, početní anebo mocenskou (byrokratickou) převahu. Následky šikany si do dalšího života odnášejí všichni zúčastnění, největší dopad má ale pochopitelně na oběť.

Hlavními aktéry šikany ve škole jsou agresoři a oběti, nicméně i být svědkem šikany je špatné pro vývoj dítěte. Na šikanu může narazit každý, výzkum Zdeňka Martínka uvádí, že se s šikanou setkalo 41 % dětí. Výzkumy taktéž ukazují, že s rostoucím věkem dětí ubývá obětí, ale přibývá agresorů, což platí zejména na základních školách.

Agresoři bývají většinou fyzicky zdatní, starší, silní a obratní jedinci, nemusí to ale platit vždy, agresor může být i slabší jedinec, který je velice inteligentní, bezohledný či krutý. Za agresora je považováno i dítě, které oběti fyzicky či psychicky nenapadá, nýbrž zmanipuluje a zorganizuje skupinu, proti které je oběť bezmocná. Pro agresory je typické dominovat, ovládat druhé, bezohledně se prosazovat. Těší je, když oběť na šikanu reaguje, což jej motivuje k pokračování šikany. Podle výzkumů se agresivita vytváří v předškolním věku. U agresorů bývá vývoj poškozen špatnou výchovou či výskytem deprivace v rodině nebo náhradní rodinné výchově.

Obětí šikany se může stát kdokoliv. Velmi často jsou šikanované děti, které přijdou nově do kolektivu. Nejčastěji jsou však ohrožené šikanou děti, které mají nějaký handicap, např. děti, které jsou fyzicky slabé a neumí se ubránit případnému fyzickému napadení agresora, nebo nějaká pozorovatelná odlišnost dítěte od ostatních (dítě se zrzavými vlasy, obezita, vzhledová vada atd.). Opovržení skupiny, které může následně vést i k šikaně, může postihnout i dítě, které je ze sociálně slabé rodiny. Podstatný znak oběti šikany je tichost, plachost a citlivost, oběť nerada mluví před ostatními, velmi často se stahuje do sebe. Dalšími znaky oběti je nízké sebevědomí, těžko se prosazuje mezi ostatními, většinou se podřizuje. Dítě se považuje za nezajímavé, nehezké a hloupé.

Zdroj: Wikipedia

Šikana ve škole

V tomto článku se zaměříme hlavně na školu, ale obecné principy fungují všude stejně.

Agresor nebo obvykle agresoři si vyberou oběť, obvykle naprosto bez důvodu (prostě se jim nelíbí, jejich sociální cítění a empatie je na bodu mrazu, obvykle jsou to slabší žáci až mírně dementní či retardovaní, případně deti typu "Já můžu všechno, protože můj táta je někdo". Ani hov.. ).

Oběť tedy nechápe, co se děje a v žádném případě nemá šanci se ubránit. Představte si třeba reálný příklad, kdy dítě zastaví o mnoho let starší žák a začne ho vydírat. "Půjčil jsem ti peníze a ty mi je koukej vrátit." Jakmile mu dítě dá peníze jednou, bude se to opakovat. To je jen v amerických filmech, kdy obět vždycky vyhraje. Nevyhraje! Ve většině případů.

Nejlepší způsob jak šikaně zabránit hned v zárodku, je poslat agresora někam, což obvykle nefunguje, tudíž přichází v úvahu jen jeden jedinný způsob. Normálně to napráskej. Bez pardonu a nikdy toho nelituj. Nikdo nemá právo tě omezovat nebo ti ubližovat. Nejsi STBák nebo práskač, jsi oběť a hájíš své právo. Agresoři jsou kriminálníci a mají sedět v lochu nebo v pasťáku.

Pokud tento článek čte šikanované dítě, tak dávej dobrý pozor.

• Pokud si myslíš, že když to vydržíš, získáš si respekt a uznání agresorů, tak na to rovnou zapoměň. Tohle funguje jen v amerických filmech.
• Pokud nejsi rváč nebo Rambo, nemáš šanci se ubránit sám.
• Ať tě ani nenapadne ty šmejdy litovat a omlouvat. Nic z toho není tvoje vina. Jsou to jen ubožáci, kteří si své mindráky vybíjí na druhých.
• Děti se obvykle bojí, co se stane, když to někomu řeknou. Ať tě ani nenapadne to tajit. To by byla ta největší chyba. Jakmile vidíš jen náznak šikany, ať už na sobě nebo na někom jiném, okamžitě to řekni rodičům a nahlaš to učitelům nebo rovnou vedení školy. Můžeš někomu pomoct a zachránit ho.
  
• Vzkaz pro rodiče dítěte. Zapomeňte na smírné řešení. Je nutné těm agresorům ukázat, že tohle bude bolet a hodně. V případě mírné šikany trvejte minimálně na 2 schování, pokud jde o standardní nebo tvrdou šikanu, trvejte na 3 schování a vyloučení ze školy (rozhodnutí o tvrdosti je na Vás, ale pozor, nebuďte mírní, Vaše dítě může být poznamenámo celý život) . Pokud drsní agresoři zůstanou ve škole, bude se tam Vaše dítě bát jít a Vy jste nic špatného neudělali. Ustoupit musí vždy agresor. Pokud se bude vedení školy chovat, jak by to nebyl velký problém a bagatelizovat stylem "to jsou jen děti". Podejte na rodiče agresorů trestní oznámení a obraťte se na ministerstvo školství, aby zasáhlo. Také je vhodné kontaktovat místní noviny, aby tento případ vyšel v novinách. Nesmíte dopustit, aby se to smetlo pod koberec.
  
• Vzkaz pro vedení škol. Pokud nezasáhnete proti šikaně tvrdě a naprosto nekompromisně odstrašujícími příklady (tedy minimálně 2 schování podle závažnosti), nemáte na škole co dělat a dejte výpověď. Vše musí jít stranou. Viníci musejí být potrestáni.
• Základní pravidlo pro všechny. Dbejte maximálně na to, aby byla zarušena co největší anonymita všech. Především dětí, které takové jednání nahlašují.

Mějte všichni na paměti. Pokud je dítě dost staré, aby dokázalo samo či v kolektivu šikanovat nebo na to jen koukají a dělají, že nic neviděli, jsou dost staré, aby za to dokázali přijmout trest, i když se jim nebude líbit.

Osobně jsem si zastáncem snížení věku trestní odpovědnosti.

Mimochodem kecy typu, to dítě je bezproblémové a zkazíte mu život, bude to mít v papírech, jsou pořád jenom kecy, na kterým vůbec nezáleží. Všichni budou své děti krýt do roztrhání těla. Oběť je nutné chránit, agresory nikoliv.

Dítě to těžce nese a ponese si to celý život. Ani nebude chtít chodit na školní srazy po x letech. Nikdy na to nezapomene a bude ho to trápit a štvát celý život. Věřte mi, šikanu nikdy nezapomenete.

Chraňme se navzájem před nespravedlností.

Ať už jste oběť v jakémkoliv věku, braňte se. Policie, odbory, vedení školy nebo firmy. Šikana nemá v dnešní době co dělat.