Nejznámější byzantská kurtizána, herečka a femme fatale Theodora se narodila do cirkusové rodiny. Otec byl cvičitel medvědů a matka byla herečkou. I přes svůj nízký původ a ne příliš slibnou budoucnost se tato žena stala císařovnou byzantské říše.

Od mládí se, dle kronikářů, Theodora projevovala jako inteligentní, svéhlavá, ale vynalézavá žena. Ač se zprvu živila jako kurtizána, kolem roku 522 po pobytu v Africe, se usadila v Konstantinopoli a začala se živit jako přadlena vlny. Jednoho krásného dne, vystřiženého jako z červené knihovny, si jí všiml císařův synovec a následník trůnu Justinián. Samozřejmě se v krásné dvacetileté ženě shlédnul a prohlásil, že si ji vezme za ženu.

Přes několik komplikací a jednou z nich byla i Theodořina minulost a bývalé povolání se po roce 524 vzali. Pár let po svatbě se z Justiniána stal císař a z Theodorů tedy byzantská císařovna. Na mozaikách je Theodora vypodobňována jako opravdová císařovna. Je vždy oděna do purpurových barev a nesmí chybět ani drahé a okázalé šperky.

Theodora se i přes to co od ní bylo očekáváno, tedy role poslušné manželky, nehodlala spokojit s málem. Zajímala se o knihy, které sama četla (většinou si je nechávali předčítat), aktivně se zapojovala do správy říše a do jejich pravomocí spadalo i to, že komunikovala s cizími velvyslanci a hodnostáři.

Roku 528 se zasadila o zákon, díky kterému byl za únos a znásilnění trestáno pouze smrtí. Mezi léty 534 a 535 se zasadila o to, aby k prostituci nemohl být nikdo nucen násilím. Také měly ženy vyšší ochranu při rozvodech a při správě vlastního majetku. Mimo jiné také vymohla to, že se již cizoložné ženy nemusely zabíjet.

Nejvíce je ale Theodora spojována s povstáním Niká. Roku 532 na konstantinopolském hipodromu vypukly nepokoje. Po nespočtu různých reforem a rozsáhlých stavebních projektech byla atmosféra mezi lidem velmi neklidná. Velká část veřejnosti s tímto nesouhlasila. Nepokoje byly velmi rychle potlačeny a vůdci zajati. Až na dva. Pro ty žádala veřejnost při příležitosti dalších závodů milost, což bohužel císař odmítl. Do nových nepokojů se zapojily i vyšší vrstvy společnosti a z malé revolty se stal politický převrat. Císař uprchl do bezpečí paláce a připravoval se na útěk ze země. V tom ale vstupuje do hry opět Theodora, která svému muži jasně vyložila, že císař by nikdy neměl prchat před nebezpečím. Případná hanba a pokoření změnilo Justiniánovo smýšlení. Do hipodromu poslal vojáky a s povstáním rychle zatočil.

Znovu podržela svého manžela na trůnu roku 540, kdy Byzanc ovládal mor. Císař sám byl nakažen, a proto Theodora převzala do svých rukou správu země, dokud se neuzdravil.

Theodora s Justiniánem vystupovali jako císařský pár vždy jednotně. Dle spisů se rozcházeli v otázce víry. Theodora konvertovala již dříve ke křesťanské monofyzitské víře, kdež to Justinián byl chalcedonského vyznání. I přes tyto rozdíly spolu pár velmi vycházel a respektoval se.

Theodora zemřela 28. Června 548. I po smrti dál zasahovala do správy země. Justinián ctil její památku a jméno a proto dál pokračoval ve zlepšování práv žen.

Autorka: Mgr. Markéta Cieslarová