V oáze Palmyra v dnešní Sýrii se stává vládkyní odvážná a krásná Zenobie. K tomuto postu ji pomohlo málo, stačila smrt vlastního manžela. A tím teprve její příběh začíná.

Palmyra se nachází mezi Eufratem a Středozemním mořem a díky podzemním pramenům je krajina úrodná a především leží na Hedvábné stezce, které vede z exotického východu až k římským tržištím.

Královna Zenobie se dle všeho narodila do bohaté a mocné rodiny, kde byl její otec, vládce Palmáry, jedním z římských občanů, snad i s královskou krví a dle jedné z mnoha teorií byla její matka spřízněna s makedonským rodem Seleukovců. Díky své startovní pozici, byla Zenobie vzdělaná. Ovládala aramejštinu, řečtinu, latinu, arabštinu a koptštinu. Také ovládala jízdu na velbloudu a koni.

Zenobie se stala druhou manželkou vládce Palmyry Odaenatha. Po rozkolech s Římem a Peršany skončila jeho vláda roku 267. Osudným se mu stal lov s jeho synem z prvního manželství Hairanem a jeho synovcem. Trůn připadl synu Zenobie Vaballathovi, ale ten byl ještě příliš malý na vládnutí, tudíž se naše hrdinka prohlásila jeho regentkou.

Roku 269 si Zenobie udělila titul královna Egypta, po té co její armáda pod schopným vojevůdcem Zabdasem vpochodovala do Egypta a provincii zabrala. Díky Gótům, kteří neustále doráželi na římskou říši, neměl císař Claudius Gothicus čas se zabývat Egyptem, proto měla Zenobie čas rozšiřovat své državy dál. Na vrcholu její moci se říše rozkládala od jižní části Nilu přes Sinajský poloostrov a Palestinu směrem na sever k Černému moři a na západ k Turecku, konkrétně k dnešní Ankaře.

Zenobii zatrhl tipec až císař Aurelianus. Roku 272 zahnal gótské kmeny zpět za dunajskou hranici a byl připraven se vypořádat s problémem, který vyvstal na východě. Dle spisu Historia Augusta Zenobie poslala Aurelianovi dopis s návrhem, který obsahoval rozdělení sfér vlivu ve středomoří mezi obě říše. Vzhledem k následujícím událostem ale Aurelianus dopis úplně ignoroval.

Roku 272 se mezi oběma vládci odehrála bitva u Antiochie. Díky Peršanům měla palmýrská armáda navrch. Právě od Peršanů se totiž naučili Palmýřané využívat tzv. clibanarii – jinými slovy šlo o těžce ozbrojenou jízdu, kůň i s jezdcem byli pokryti těžkým pancířem. Ale vzhledem k tomu, že Aurelianus byl voják z povolání, přišel na malou slabinu, která stála Zenobiinu armádu vítězství. Šlo o prosté využití slunce. Aurelianus předstíral ústup a donutil nepřátelskou armádu, aby jej pronásledovala. Vyčerpaná jízda po nějaké době již neměla proti legionářům šanci. Zenobie se se zbytkem armády stáhla do Emesy, kde ji římský císař napadl podruhé a ona opět bitvu prohrála. I přesto, že údajně dle spisů stála vždy svým vojákům po boku, jakmile se schylovalo k porážce, prchla z Emesy zpět do Palmyry.

V Palmyře ji Aurelianus nějakou dobu obléhal, než město padlo. Zenobie byla i se svým synem zajata a dál existuje několik teorií, co se s ní stalo. Dle jedné byla vedena ulicemi Říma ve zlatých řetězech a zbytek života strávila jako zajatec, dle druhé zemřela ještě během cesty z Palmyry a ta poslední tvrdí, že jako její veliký vzor Kleopatra, spáchala sebevraždu, aby se nemusela podvolit římskému císaři a snášet výsměch římského lidu.

Vše co o Zenobii víme nebo se dá dohledat pochází z raných křesťanských zdrojů, dochovaných nápisů anebo starověkých mincí. Například to, že na dochovaných mincích z období Odaenathovy vraždy byla na přední straně mince podobizna Vaballatha a na zadní straně podobizna Zenobie. Na pozdějších mincích už byly pozice naopak, což svědčí o nárustu její moci.

Autorka: Mgr. Markéta Cieslarová