Tortura neboli právo útrpné je, jak většina lidí tuší, mučení. Šlo o mučení v rámci právních mezí, samozřejmě.

V období středověku a raného novověku byla běžně uplatňována v praxi a to jak při světských tak i při církevních soudech. Přiznání pod vlivem šílené bolesti bylo stále bráno jako přiznání a tudíž bylo možné vyřknout ortel. Dnes by lidi i jen za vyhrožování torturou, řekli i to co nevědí.

K samotné tortuře se používala celá škále promyšlených nástrojů a správnou torturu mohl provádět jen správně vyškolený a především zručný kat. Šlo především o to, aby se obviněný přiznal a ideálně, aby mučení přežil, s deseti nebo pěti prsty.

K oblíbeným nástrojům a takové klasice, patřila palečnice, která byla jedním z „mírnějších“ forem násilí. Palečnice, jak sám název napovídá, měla především drtit palce a prsty na rukou. Na nohy, se stejným principem se používala tzv. španělská bota.

Dalším z favoritů byl skřipec, občas je označován jako žebřík, na který se obviněný natahoval, občas mu u toho praskla nějaká šlacha nebo kloub. Byl využíván od poloviny 15. století do konce 18. století. Kromě běžného natahování se přidávaly i další praktiky. Velmi oblíbeným bylo po natažení odsouzeného pod ním rozdělat oheň, nebo pálit jednotlivé části těla.

Ovšem pro opravdové fajnšmekry je tady zařízení zvané bock. Šlo o lavici s ostrým hřbetem, na který byl odsouzenec posazen obkročmo. Na jeho nohy pak byly přidávány závaží a… myslím, že si dokážete představit co se dělo dál.

Neznámějším mučícím nástrojem je ale železná panna, vynalezena na konci 18. století. Zevnitř vyzdobena hřebíky, které byly důmyslně rozmístěny, aby nepoškodily životně důležité orgány. Podobnu s železnou pannou nese i tzv. maska hanby, kde šlo jen o helmu, která fungovala na stejném principu jako železná panna. Byla většinou využívána pro potrestání žen, které se vzepřely muži nebo lidem, kteří se vzpouzeli církvi. Kromě nasazení samotné helmy byl odsouzený vystaven na náměstí, připoutaný k pranýři.

Ovšem ne vždy na samotnou torturu došlo, většinou než se přistoupilo k samotné praktické části, byli obvinění vzati do mučírny na „obhlídku“. Některým to stačilo a začali zpívat jako ptáčci. Občas se využívalo i zvukových a zrakových efektů, kdy byli obvinění umístěni v cele, kde bylo z mučírny nejlépe slyšet a vidět.

Nejznámějšími případy kdy bylo tortury v hojném počtu využíváno jsou hony na čarodějnice. Většinou už nešlo jen o samotné přiznání k tomu, že se dotyčný spolčil s ďáblem, ale také o to prásknout co nejvíce dalších osob, které se na sabatech objevovaly.

Posledním aktem tortury v těchto případech, pokud obvinění přežili předešlé stupně, byla smrt upálením. Jelikož plameny znamenaly pro středověký svět očistu od ďábla, bylo upálení provozováno vcelku běžně. U nás jsou nejvíce známy především ty v Losinách a Šumperku (tribunály zde probíhaly až do roku 1696, poslaly na smrt přes sto lidí a nejvýznamnějším jménem, které s tímto bylo spojováno je Jindřich František Boblig z Edelstatu), ale hořely vlastně všude, ve větší či menší míře

I při upálení byli lidé velmi vynalézaví, existovaly dva různé způsoby. Ten „mírnější“ znamenal, že byl odsouzenému na krk pověšen váček se střelným prachem. Pokud měl odsouzený štěstí váček vybuchnul dřív, než se stačil udusit kouřem. Druhá varianta, bez váčku prostě znamenala, že vás udusí kouř nebo zemřete šokem z popálenin.

Středověk by vůbec na různé formy mučení velmi vynalézavý. Oblíbeným trestem, kromě upálení, bylo lámání v kole. Odsouzený byl vpleten do loukoťového kola a postupně mu byly zlámány ruce a nohy, přeražena žebra. Používalo se velké, ideálně železné tyče. Poslední rána, vedena většinou tak aby zlomila vaz, přicházela až po dlouhých hodinách agonie.

Tortura ale není jen výmysl středověku nebo raného novověku, již v antice se hojně využívalo zmožná nejzajímavějších nástrojů. Jedním z nich je i plechový býk, do kterého byl umístěn člověk a kolem býka pak rozdělán oheň. K býkovi se váže pověst, dle které byl býk vytvořen pro sicilského vládce Falarise z Akragantu. Jeho tvůrce se však stal také prvním člověkem, na kterém bylo toto zařízení vyzkoušeno. Stejnému osudu ale neunikl ani Falaris.

Autorka: Mgr. Markéta Cieslarová